Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Černooké Zuzany

17. 03. 2017 17:09:03
Květina od muže pro ženu obvykle vyjadřuje pozitivní emoce. Ale nebývá to tak pokaždé. Někdy může být jedna květina symbolem nejhoršího zážitku v životě...

S květinou je spjat i motiv románu Černooké Zuzany, pod nímž je autorsky podepsána americká novinářka a spisovatelka Julia Heaberlin. Jejím prostřednictvím se čtenář dostává do příběhu pohybujícího se na pomezí psychologického románu a detektivky.

Hlavní hrdinkou knihy Černooké Zuzany je Tessa Cartwrightová - žena, která před sedmnácti lety jen se štěstím přežila svoji vlastní smrt. Tehdy byla pohřešována, a pak nalezena polomrtvá na poli mezi pohozenými ostatky a kostmi dalších žen. Tesse zůstaly jen velmi mlhavé vzpomínky na to, jak se tam dostala, a co se událo. Každopádně vrah těchto žen, tiskem přezdívaných jako „Černooké Zuzany“ - podle lučního kvítí, které okolo jejich „hrobu“ rostlo - byl policií brzy dopaden, soudem usvědčen a poslán do cely smrti. Jenže byl to skutečně on??

Nyní, o šestnáct let později, kdy se blíží termín popravy a Tessu kontaktují právníci snažící se zprostit svého klienta obvinění, sílí v Tesse vnitřní rozporuplné pocity naplněné pochybnostmi o skutečném pachateli. Léta je potlačovala, ale s tím je už konec. Vrhá se do spolupráce s týmem právníků i forenzních vědců, a kousek po kousku rozkrývá konečně po dlouhých letech pravdu...

Julia Heaberlin usazuje čtenáře už první větou do plně rozjetého vlaku. Nejspíš si tak zpočátku budete připadat jako opozdilci, kteří něco propásli. Dílčí informace ale postupně z jednotlivých stran připlouvají, takže není třeba propadat beznaději. Je evidentní, že je to autorčiným záměrem. Mlžit před čtenářem a působit trochu zmatečně.

Vypravěčský styl Heaberlin je právě v tom dosti specifický - na mnoha místech působí chaoticky, těžkopádně a tam, kde by mohla být stručná, je až zbytečně zdlouhavá. Jenže... Zazlívat jí to nelze, protože právě i tyto aspekty přispívají k tomu, že je na druhé straně značně překvapivá a nepředvídatelná. S její schopností jednou větou naprosto změnit dosavadní plynoucí směr, tak není nouze o dějové zvraty. A s hlavní hrdinkou Tessou je to obdobné. Ačkoli její profilace míří do hloubky, zůstává pro čtenáře z valné většiny nepoznaným územím s mnoha překvapeními.

Samotný děj je vyprávěn prostřednictvím Tessy ve dvou časových úrovních - „tehdy“ a „teď“. Obojí se dokonale propojuje a po kouscích rozplétá klubko tajemství. Heaberlin se zaměřuje na vhled do traumatem poznamenané osoby a na křehkost vlastních vzpomínek. Pasáže hrdinčiných sezení u psychiatra jsou navíc okořeněny hrou „na kočku a myš“, kdy se právě nejvíce projevuje neuchopitelnost samotné Tessy.

Za zmínku pak ještě stojí vysvětlení českého názvu titulu. Ačkoli se u nás běžně nazývají černookými Zuzanami jiné květiny, než ty spjaté s dějem a objevující se i na přebalu knihy (tady známé jako třapatka srstnatá/ rudbeckia), použila překladatelka Bohuslava Nováková jejich pojmenování kvůli zachování koheze textu a smysluplnosti i pro rudbeckie, resp. přeložila název doslovně.

Černooké Zuzany jsou zajímavým počinem se silnou atmosférou a překvapivými momenty, který rozhodně stojí za přečtení.

Moje hodnocení: 80%

Autor: Julia Heaberlin
Název: Černooké Zuzany / Black-Eyed Susans: A Novel of Suspense
Počet stran: 384
Nakladatelství: Omega
Vydáno: 1/2017

Autor: Eva Šamánková | pátek 17.3.2017 17:09 | karma článku: 7.17 | přečteno: 334x

Další články blogera

Eva Šamánková

Podvedená

Chceš ji. Toužíš po ní. Potřebuješ ji. Když se ti nedostává, propadáš zoufalství a beznaději. Žít bez ní, čekat na ni, se rovná psychickému mučení. Když nepřichází, možná ji nakonec vezmeš do svých rukou... SPRAVEDLNOST...

18.7.2017 v 19:03 | Karma článku: 7.90 | Přečteno: 318 | Diskuse

Eva Šamánková

Dlouhé noci v cizím světě

Mládí. Je krásné a opojné, nabízí bezpočet možností a otevřených dveří. Dospívání ale znamená i zmatek, tápání, hledání a nepočítaně různě hlubokých jizev...

26.6.2017 v 17:14 | Karma článku: 7.76 | Přečteno: 143 | Diskuse

Eva Šamánková

V kraji mlhy a lží

Malý ostrov, kde vládne neustálá mlha a každý tu zná každého. Mezi partu místních středoškoláků tu jednoho dne nečekaně vstoupí tragédie. Kdo ublížil jejich spolužačce a kamarádce? Není pachatelem nakonec jeden z nich?

18.6.2017 v 18:03 | Karma článku: 9.42 | Přečteno: 350 | Diskuse

Eva Šamánková

Nebojím se. Bát by ses měl Ty!!!

Myslel si, že budu jen zoufalým bezradným uzlíčkem nervů. Že všechno poběží jen podle jeho pravidel. Myslel si, že já jsem obětí. Že mi sebere moje nenarozené dítě. Netuší, že by se měl bát on. Že tou obětí bude na konci ON...

24.5.2017 v 16:58 | Karma článku: 11.67 | Přečteno: 861 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Vladimír Koliandr

Na co nejčastěji v České republice umíráme?

Aktuální statistiku přinesl časopis Zázraky medicíny. Až 98% hlavních příčin úmrtí zařadil do pouhých šesti kategorií. Nevytváříme si podmínky pro zbytečná úmrtí svým životním stylem a zaužívanými představami my sami?

23.7.2017 v 9:00 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 177 | Diskuse

Karel Sýkora

Electronic – Get the Message

Electronic byla superkapela složená z některých hráčů čtyř ikonických kapel 80. let. New Order, The Smiths, Pet Shop Boys a Kraftwerk.

23.7.2017 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Karel Sýkora

Fanoušku, tobě to vážně už nic neříká? :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

23.7.2017 v 6:29 | Karma článku: 7.39 | Přečteno: 207 |

Roman Potoczný

Colours of Ostrava 2017

Skončil šestnáctý ročník mezinárodního, multižánrového festivalu Colours of Ostrava 2017, co do plochy i počtu návštěvníků historicky největší, kdysi převážně hudební, festival, jaký se kdy v České republice podařilo uspořádat.

23.7.2017 v 2:22 | Karma článku: 9.54 | Přečteno: 303 | Diskuse

Karel Sýkora

Fanoušku, ohlédni se! :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

22.7.2017 v 16:49 | Karma článku: 8.43 | Přečteno: 142 |
Počet článků 177 Celková karma 9.40 Průměrná čtenost 513

Velká knihomolka a nadšená knihovnice, kterou baví knihy nejen číst, ale také o nich psát :))

        mail: eva.samankova@atlas.cz

Seznam rubrik

Napište mi

Vzkaz autorovi


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.


více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.