Já vím, bude to trochu mimo mísu, proto se autorce předem omlouvám. Také jsme zachraňovali knihy.

Kdysi, a to už je hodně dávno, když komunisti likvidovali kláštery, jsme projížděli na kolech jižní Čechy. Komunisti sváželi knihy z jihočekých klášterů do Zlaté Koruny. Při prohlídce kláštera jsme tam našli chodbu plnou těchto vzácných knih, které se za komunistů nesměly vydávat. Knihy byly naházené na hromadě, připravené ke zničení. Přesvědčili jsme kastelánku, aby nás nechala se v nich prohrabat a vybrat si některé domů. Bála se, ale nakonec se podvolila. A my měli plné batohy vzácných knih, že jsme je ani nemohli uvést...

Takový vztah měli komunisti ke kultuře!

Naopak, já Vám moc děkuji právě za tento příspěvek!

V naší knihovně se starší a dlouho nečtené knížky asi 1× ročně? vytřídí a nabídnou se čtenářům ke koupi a částka za knihu klesá od 10 Kč k 1 Kč. A skoro vždy se většina knížek časem prodá.

Podobně to dělám v naší knihovně i já. Knihy, které vyřadím, ale ještě častěji ty, které dostaneme darem, a které v katalogu už máme nebo je nepravděpodobné, že by si ji někdo půjčil, dávám do zvláštního regálu, v němž jsou všechny knihy k volnému rozebrání.

Knížka by měla být spíše o tom, co si z ní čtenář odnese pro sebe do života, nemyslíte?

Nemyslím, že je to striktně nutné. Záleží na každém jedinci. Někdo čte pro zábavu, někdo hledá odpovědi na otázky....Každý má jiné vnímání. Ale v této knize je kupříkladu moc hezká životní myšlenka.

Knih, knihoven a knihovnic není nikdy dost.

Alespoň pro ty, kteří mají rádi knihy