Zvířata jsou často těmi nejlepšími společníky… Psi, kočky, rybičky, králíci… Němé tváře, které dokáží už jen svou přítomností zlepšit náladu, rozesmát, být „vrbou“ a nikdy nesoudit…
Tučňák jako životní přítel člověka… Ač to zní trochu netypicky, Angličan Tom Michell je ukázkou toho, že někdy je možné téměř vše. Když před čtyřiceti lety jako dvacetiletý mladík odjížděl z Anglie do Argentiny, aby nastoupil do internátní chlapecké školy jako učitel, ani v nejmenším netušil, koho mu osud přivede do cesty… a co všechno to pro jeho život bude znamenat…
Svůj příběh se Tom Michell s odstupem čtyř desítek let rozhodl sepsat. Jasně - přímo se nabízí říct, že s něčím podobným se v poslední době roztrhl pytel, že každý druhý člověk má potřebu sdělovat zbytku světa vlastní zážitky, když jsou jen o trošku zajímavější, než bývá obvyklé. S takovým tvrzením nebudeme ani daleko od pravdy. Jenže v tomto případě si to ten roztomilý malý tučňák jednoduše zaslouží...
Michellovy memoáry vyšly právě dnes i v českém překladu, pod názvem Co mě naučil tučňák.
„Doufal jsem v nemožné a věřil, že ten tučňák přežije, protože od té chvíle měl jméno, a s tím jménem se zrodilo pouto, které mělo trvat po celý život.“
Všechno to začalo na dovolené v Uruguayi, když našel mladý Michell na pláži polomrtvého, ropou obaleného tučňáka. Chtěl mu pomoci, a tak ho vzal s sebou do hotelového pokoje, a všemi možnými domácími saponáty se snažil o jeho očistu. Slovy autora – snažil se ho oddehtovat. Co následovalo poté? Tučňák dostal jméno Juan Salvado a putoval s Michellem do Argentiny…V lehkém nástinu věcí budoucích ten nejdůležitější bod: při „pašování“ přes hranice Uruguaye a Argentiny sehrála hlavní roli taška zvaná „síťovka“ a otázka „státní příslušnosti“ tučňáků…
Čtenář se stává na 200 stránkách svědkem mnoha humorných i dojemných situací z následného společného soužití člověka a ptáka. Tom Michell to obohacuje rovněž informacemi a zajímavostmi o této ptačí populaci, to vše navíc prokládá pasážemi o politickém stavu země a nelehké finanční situaci velké části obyvatel. Vykresluje tak veskrze věrný obraz tehdejší Argentiny.
Kniha sama o sobě je velmi čtivá, vtipná, občas smutná, prodchnutá místy kouskem lyriky. Z textu dýchá po celou dobu jemnost a upřímnost, až téměř dokážete vidět ono neviditelné pouto, které oba hrdiny pojilo, a pojí dál… Velká řádka knih byla svými autory napsána především pro vidinu výdělku. Tady ale Michellovi bez výhrad věříte, že psal kvůli sobě a svým pocitům, že psal za svého přítele tučňáka.
Hořkosladké memoáry Co mě naučil tučňák jsou krásným příběhem naplněným lidskostí a hřejivostí. Když odsuneme do pozadí ony „politické“ pasáže, zůstane nám i dojemně citlivý a poučný příběh vhodný k předčítání dětem. Bez váhání doporučuji!
Moje hodnocení: 90%
Autor: Tom Michell
Název: Co mě naučil tučňák / The Penguin Lessons
Počet stran: 208
Nakladatelství: Noxi
Vydáno: 3/2016
