Román Jednou časně zrána britské spisovatelky Virginie Bailyové přenáší čtenáře do Říma za druhé světové války, kdy se jednoho říjnového rána na ulici pohledem náhodně setkávají dvě ženy. Jedna z nich - Chiara Ravello - se co nevidět chystá se svou sestrou, sužovanou epileptickými záchvaty, uprchnout z okupovaného města do hor k babičce; ta druhá je právě s manželem a dětmi přinucena německými vojáky nastoupit na korbu náklaďáku.
V tomto vzájemném ženském pohledu je ukryto vše. Na straně jedné zoufalá a bezradná matka prosící o pomoc beze slov, na straně druhé spontánní němý souhlas mladé dívky. A tak se to stane... Když náklaďák plný židovských žen, mužů a dětí odjede, směr neznámé peklo, odvádí si s sebou Chiara domů sedmiletého chlapečka, pevně odhodlaná se o něj za každou cenu postarat...
Do jaké míry se jí to povedlo, i co jim osud uchystal v příštích dnech a letech, se čtenář dozvídá ze dvou úhlů. Válečná 40. léta pravidelně v ději střídá románová současnost roku 1973, kdy je Chiara už ženou ve zralém věku, a ačkoli vypadá zdánlivě spokojeně, uvnitř sebe si nese jizvy a rány po nepřítomnosti Daniela, chlapce, jehož si před třiceti lety přivedla domů...
Virginia Bailyová je velmi barvitou vypravěčkou - Řím popisuje s neuvěřitelnou přesvědčivostí, takže si připadáte jako byste těmi uličkami kráčeli společně s hrdiny; nejinak je tomu i s vnitřním duševním světem Chiary a její lásky k „synovi“, jež dýchají hloubkou a niterností. Jak se ale záhy ukazuje, neobejde se toto pouto bez tíživých patologických jevů - Danielova pozdější drogová závilost a trestná činnost, Chiařina až slepá oddanost...Hořkost příběhu tak nespočívá jen v kulisách války, ale mnohem více právě v úrovni lidských vztahů.
Na druhou stranu je potřeba Bailyové vytknout i několik věcí. V prvé řadě je to jistá rozvláčnost - úvodní kapitola knihy vzbuzuje očekávání velkého a dramatického příběhu, to ale s postupem dalších stran a kapitol postupně opadává. Takový rozsah, jaký román má, totiž při své velikosti nabízí poměrně malé množství akce a děje, jako by si nevěděla autorka rady, kam chce svůj příběh tlačit a dotlačit. S tím je spojená i malá verva v profilaci postavy Daniela. Právě on je tou alfou a omegou, tím, kolem něhož se všechno točí, navzdory tomu ale zůstává celou dobu zcela v pozadí, jakoby v místnosti, od níž se už dávno ztratil klíč...
Poslední stránka celé knihy může být vnímána rovněž rozporuplně. Záleží samozřejmě na úhlu pohledu a čtenářově smířlivosti. V porovnání s jinými podobně laděnými romány (Vypravěčka od Jodi Picoult, Zlodějka knih od Marcuse Zusaka, Ztracená manželka od Alyson Richman apod.) jde v případě Bailyové o slabší odvar toho, co z této tématiky může spisovatel „vytěžit“.
Přesto nelze hovořit o knize Jednou časně zrána ryze negativním způsobem. To v žádném případě! Autorka s vlastní osobitostí nabízí zajímavý příběh, který není ani tolik o válce a jejích obětech, ale mnohem více o obětavosti, velkém srdci a čase míru, který pokaždé nemusí znamenat, že boj skončil...
Moje hodnocení: 70%
Autor: Virginia Bailyová
Název: Jednou časně zrána / Early One Morning
Počet stran: 304
Nakladatelství: Knižní klub
Vydáno: 10/2016