Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Černooké Zuzany

17. 03. 2017 17:09:03
Květina od muže pro ženu obvykle vyjadřuje pozitivní emoce. Ale nebývá to tak pokaždé. Někdy může být jedna květina symbolem nejhoršího zážitku v životě...

S květinou je spjat i motiv románu Černooké Zuzany, pod nímž je autorsky podepsána americká novinářka a spisovatelka Julia Heaberlin. Jejím prostřednictvím se čtenář dostává do příběhu pohybujícího se na pomezí psychologického románu a detektivky.

Hlavní hrdinkou knihy Černooké Zuzany je Tessa Cartwrightová - žena, která před sedmnácti lety jen se štěstím přežila svoji vlastní smrt. Tehdy byla pohřešována, a pak nalezena polomrtvá na poli mezi pohozenými ostatky a kostmi dalších žen. Tesse zůstaly jen velmi mlhavé vzpomínky na to, jak se tam dostala, a co se událo. Každopádně vrah těchto žen, tiskem přezdívaných jako „Černooké Zuzany“ - podle lučního kvítí, které okolo jejich „hrobu“ rostlo - byl policií brzy dopaden, soudem usvědčen a poslán do cely smrti. Jenže byl to skutečně on??

Nyní, o šestnáct let později, kdy se blíží termín popravy a Tessu kontaktují právníci snažící se zprostit svého klienta obvinění, sílí v Tesse vnitřní rozporuplné pocity naplněné pochybnostmi o skutečném pachateli. Léta je potlačovala, ale s tím je už konec. Vrhá se do spolupráce s týmem právníků i forenzních vědců, a kousek po kousku rozkrývá konečně po dlouhých letech pravdu...

Julia Heaberlin usazuje čtenáře už první větou do plně rozjetého vlaku. Nejspíš si tak zpočátku budete připadat jako opozdilci, kteří něco propásli. Dílčí informace ale postupně z jednotlivých stran připlouvají, takže není třeba propadat beznaději. Je evidentní, že je to autorčiným záměrem. Mlžit před čtenářem a působit trochu zmatečně.

Vypravěčský styl Heaberlin je právě v tom dosti specifický - na mnoha místech působí chaoticky, těžkopádně a tam, kde by mohla být stručná, je až zbytečně zdlouhavá. Jenže... Zazlívat jí to nelze, protože právě i tyto aspekty přispívají k tomu, že je na druhé straně značně překvapivá a nepředvídatelná. S její schopností jednou větou naprosto změnit dosavadní plynoucí směr, tak není nouze o dějové zvraty. A s hlavní hrdinkou Tessou je to obdobné. Ačkoli její profilace míří do hloubky, zůstává pro čtenáře z valné většiny nepoznaným územím s mnoha překvapeními.

Samotný děj je vyprávěn prostřednictvím Tessy ve dvou časových úrovních - „tehdy“ a „teď“. Obojí se dokonale propojuje a po kouscích rozplétá klubko tajemství. Heaberlin se zaměřuje na vhled do traumatem poznamenané osoby a na křehkost vlastních vzpomínek. Pasáže hrdinčiných sezení u psychiatra jsou navíc okořeněny hrou „na kočku a myš“, kdy se právě nejvíce projevuje neuchopitelnost samotné Tessy.

Za zmínku pak ještě stojí vysvětlení českého názvu titulu. Ačkoli se u nás běžně nazývají černookými Zuzanami jiné květiny, než ty spjaté s dějem a objevující se i na přebalu knihy (tady známé jako třapatka srstnatá/ rudbeckia), použila překladatelka Bohuslava Nováková jejich pojmenování kvůli zachování koheze textu a smysluplnosti i pro rudbeckie, resp. přeložila název doslovně.

Černooké Zuzany jsou zajímavým počinem se silnou atmosférou a překvapivými momenty, který rozhodně stojí za přečtení.

Moje hodnocení: 80%

Autor: Julia Heaberlin
Název: Černooké Zuzany / Black-Eyed Susans: A Novel of Suspense
Počet stran: 384
Nakladatelství: Omega
Vydáno: 1/2017

Autor: Eva Šamánková | pátek 17.3.2017 17:09 | karma článku: 7.17 | přečteno: 348x

Další články blogera

Eva Šamánková

Poslední dívka

Tři ženy, které mají společné následující - přežily krvavá řádění šílenců. Každá na jiném místě, v jinou dobu a za jiných okolností. Každá ale přežila jako jediná. Tři ženy, které se staly „Posledními dívkami“...

22.11.2017 v 17:44 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 423 | Diskuse

Eva Šamánková

Velké maličkosti

Černošská porodní sestra a rasisticky smýšlející rodiče čerstvě narozeného chlapečka. Když se setkají v jedné místnosti, tragédie na sebe nenechá dlouho čekat. Jakou váhu má skutečně barva kůže, svědomí... a velké maličkosti?

14.11.2017 v 18:39 | Karma článku: 6.63 | Přečteno: 444 | Diskuse

Eva Šamánková

Před pikolou za pikolou aneb Najdeš mě, maminko?

Hra na schovávanou. Zavřete oči a počítejte. Jedna, dvě, tři... Počítejte do stovky, v žádném případě neotevírejte oči dřív! Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát... Hledejte! Jenže, co když ten druhý úplně zmizel? Možná napořád...

5.11.2017 v 16:35 | Karma článku: 9.81 | Přečteno: 373 | Diskuse

Eva Šamánková

Nejhorší noční můra

První láska s krvavým koncem. Ten, jehož ona milovala, ji málem zabil. Jen o vlásek vyvázla. On utekl. Ani po dvaceti letech se mnoho nezměnilo. On se stále ukrývá, ona cítí na zádech jeho dech. Protože před minulostí není úniku...

30.10.2017 v 18:49 | Karma článku: 8.91 | Přečteno: 446 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Zdeněk Sotolář

Další okopávání kotníků veřejných škol aneb Káťo, blábolíš!

Dát štulec veřejným školám patří k dobrému tónu. Někteří tzv. novináři moc dobře vědí, že je to sázka na jistotu. Jako Kateřina Perknerová v Deníku.cz.

23.11.2017 v 17:36 | Karma článku: 20.19 | Přečteno: 750 | Diskuse

Karel Sýkora

Svině a páv – sólo Jiří Černohlávek

Eduard Bass, vlastním jménem Eduard Schmidt, (autor textu písně) byl český spisovatel, novinář, zpěvák, fejetonista, herec, recitátor, konferenciér a textař. Proslul zejména knihami Klapzubova jedenáctka a Cirkus Humberto.

23.11.2017 v 13:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 46 |

Helena Herynková

Využijte minulosti, abyste vylepšili budoucnost

Starý muž, jenž přežil holocaust a stvořil hračkářské impérium pro radost všech dětí. Jaké skrývá tajemství? Hračkář, strhující román z překvapivě nového zdroje...

23.11.2017 v 10:27 | Karma článku: 4.62 | Přečteno: 138 | Diskuse

Karel Sýkora

Jan Heller – Přehled Starého zákona

Jan Heller byl český religionista, biblista, protestantský teolog, vysokoškolský pedagog a překladatel z hebrejštiny a foiničtiny.

23.11.2017 v 7:58 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 38 |

Eva Šamánková

Poslední dívka

Tři ženy, které mají společné následující - přežily krvavá řádění šílenců. Každá na jiném místě, v jinou dobu a za jiných okolností. Každá ale přežila jako jediná. Tři ženy, které se staly „Posledními dívkami“...

22.11.2017 v 17:44 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 423 | Diskuse
Počet článků 188 Celková karma 8.87 Průměrná čtenost 517

Velká knihomolka a nadšená knihovnice, kterou baví knihy nejen číst, ale také o nich psát :))

        mail: eva.samankova@atlas.cz



Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.