Všechny malé zázraky

Vystoupat na kopec a nechat se pohltit výhledem na krajinu, sledovat hvězdy na noční obloze, těšit se na zítřek, darovat úsměv za úsměv… Pro někoho banální okamžiky, pro jiného malé zázraky…

O drobných okamžicích, které stojí za to si zapamatovat, ale i o přátelství, psychické nemoci, první lásce, smrti, sebevraždě či lidských předsudcích vypráví román Všechny malé zázraky americké autorky Jennifer Nivenové. Ten vyšel před nedávnem v nakladatelství Yoli. Ač je toto nakladatelství zaměřeno na mladé čtenáře, Všechny malé zázraky bych doporučila všem, bez rozdílu věku…

„Myslíš, že existuje něco jako perfektní den?“
„Cože?“
„Perfektní den. Od začátku do konce. Den, ve kterém se nestane nic strašnýho, nebo smutnýho, nebo prostě jen obyčejnýho. Myslíš, že je to možný?“
„Nevím.“
„Už jsi nějaký takový zažila?“
„Ne.“
„Já taky ne, ale snažím se o to.“

Hlavními hrdiny příběhu jsou dva sedmnáctiletí studenti Violet a Finch, kteří se setkávají jednoho dne na římse školní zvonice. A oba se sebevražednými úmysly. Není jasné, kdo koho vlastně v té chvíli zachraňuje… Znovu dohromady je pak svede školní projekt, v jehož rámci mají objevovat krásy Indiany.

Violet bývala obyčejnou dívkou - roztleskávačkou, blogerkou, oblíbenou členkou holčičí party. Když přišla při dopravní nehodě o sestru, všechno se změnilo. Sestra zemřela, Violet vyvázla jen s několika šrámy na těle. Ty se sice zahojily rychle, ale hluboké šrámy na duši zůstaly...  Finch je kapitola sama pro sebe. Kluk bez přátel, mezi spolužáky přezdíván „Magor“. Jeho chování je hodně impulzivní, jeho nálady jako na houpačce, jeho myšlenky nejčastěji sebevražedné. Finch trpí bipolární poruchou. Neléčenou… Mezi těmito dvěma „podivíny“ pomalu roste silné pouto…

Před svou smrtí Cesare Pavese napsal: Nepamatujeme si dny, pamatujeme si momenty.
Já si pamatuju její úsměv a smích, když jsem byl svým nejlepším já, a ona se na mě dívala tak, jako bych nemohl udělat nic špatného a byl celistvá osoba. A vzpomínám si, že se na mě dívala stejně, i když jsem takový nebyl.
Pamatuju si na její dlaň v mojí, a jaký to byl pocit, když ke mně něco nebo někdo patřil.

Smutný a přece vřelý příběh je protkán vtipem, hledáním, (ne)nalézáním, city a pocity. Autorka vypráví příjemným odpočinkovým, a přesto hutným stylem, který ve čtenáři víří emoce a nechává ho nad mnoha větami přemýšlet. Jednoduše řečeno - je to přesně „ta“ kniha, která se kromě čtení musí i prožívat.

Na druhou stranu nelze než ocenit, že Jennifer Niven není patetická a nezabředá do klišé. Neždíme z vás slzy za každou cenu - což ovšem neznamená, že nějaká ta slza neukápne. Stejně důležitý jako celý příběh Violet a Finche je i její závěrečný doslov. V něm v mnohém vysvětluje, proč se rozhodla postavit zápletku na tématech jako bipolární porucha a sebevražda. Jak důležité je nebát se hledat pomoc a mluvit. Jak to samé je někdy potřeba udělat pro druhé. Ze své zkušenosti, jako člověk s vlastní psychiatrickou diagnózou, vím, že když „můžete mluvit“ a „chcete mluvit“ jste z nejhoršího venku. Je vám uvnitř sebe o podstatný kus lépe. A stejně tak, že bez pomocné ruky se občas neobejdete.

Všechny malé zázraky mají své kouzlo. I když to znamená také kus smutku a bolesti.

Co závěrem? Třeba malý úkol, který v průběhu děje řeší i oba hrdinové. Zkuste se zamyslet. Co doplníte sami za sebe do věty:„……. je život.“ ?? Já, jako nenapravitelný snílek, dávám  „Láska“. :))

Moje hodnocení: 85%

Autor: Jennifer Nivenová
Název: Všechny malé zázraky / All the Bright Places
Počet stran: 360
Nakladatelství: Yoli
Vydáno: 9/2015